Jak se v Japonsku najíst mezi rezervacemi v restauracích

Jídla v rezervaci jsou vrcholy. Zbytek dne je to, čím se cesta po Japonsku skutečně nakrmí. Spousta malých restaurací na část odpoledne zavírá, někdy zhruba od tří do pěti, nebo i déle. Nápis řekne, kdy znovu otevřou. Stát na chodníku s pocitem zrady je dobrovolné. Konbini není prohra. Patří ke kultuře jídla.

FamilyMart, Lawson a 7-Eleven jsou jména, která potřebuješ. Onigiri, vaječné sendviče, horké smažené kuře, slušná káva a saláty lepší než ty smutné verze z domova. Plať stejnou kartou IC jako ve vlaku. Jez na lavičce, kterou tam mají, nebo si jídlo odnes do parku a obal vezmi s sebou. Na dalším rohu často žádný koš není. Obal je tvoje starost, dokud se koš neobjeví.

Když si sedneš

Ramenové podniky jedou na jednoduché smlouvě. Objednáš, sníš, odejdeš. Automat na lístky u dveří je běžný. Sedni si, kam tě posadí. Nezůstávej nad laptopem, když lidi čekají, a nežádej, ať jednu mísu rozdělí na ochutnávku pro celý stůl. Klidně srkej. Je to normální. Tiché díky při odchodu stačí. Proslov nepotřebuješ.

• Konbini překlenou odpolední mezeru i pozdní noc, když už kuchyně zavřela.
• Depachika, potravinová patra obchodních domů, jsou hezčí piknik, zvlášť před vlakem.
• Restaurace v obchodních domech v horních patrech jsou jistota, když chceš židli a jídelní lístek s obrázky.
• Trhy jako Nishiki v Kjótu nebo Kuromon v Ósace jsou na zobání brzy, ne jako plán celé večeře.

Save

Voda nebývá vždy zdarma a kohoutek na toaletě nenahrazuje to, že se zeptáš. Když se za sklenici platí, zaplať. Spropitné pořád není zvyk. Nechat mince „za dobrou obsluhu“ přidělá práci. Když chceš být vlídný, objednávej jasně, na malém pultu nádobí trochu srovnej a nedrž dvouhodinový hovor nad prázdnou mísou.

Stravovací omezení řekni brzy

Vegetariánství, jídlo bez vepřového a alergie jsou ve velkých městech snazší než dřív a v malé kuchyni pořád snadno dopadnou vedle. Dashi a vývary v sobě schovávají rybu i maso. Omezení řekni, jakmile sedíš, krátkou kartičkou v japonštině, jestli ji máš, a odejdi, když si kuchař není jistý. Rýžová koule z konbini se štítkem, který přečteš, bývá někdy bezpečnější oběd. Za takový kompromis se nemusíš stydět.

Zarezervuj si tu jednu večeři, kterou by tě mrzelo minout. Ostatní jídla ať jsou místní a trochu náhodná. Některé mísy, o kterých se mluví roky, byly ty, o kterých nevyšel článek, na ulici, kudy už člověk šel, v hodinu, kdy mu zrovna přišel hlad.