Zvyky, které se vyplatí znát, než přistaneš v Japonsku

Po Japonsku můžeš jezdit dva týdny, každou zvyklost trefit trochu vedle a pořád se dočkat vlídnosti. Lidi jsou na návštěvníky zvyklí. Zvyky níže jsou ty, které změní den člověku vedle tebe. To je lepší důvod se je naučit než strach, že ti někdo vynadá.

Japonská národní turistická organizace žádá, aby host po sobě nechal místo použitelné. Zní to mlhavě, dokud nestojíš v nacpaném vlaku nebo u brány, kde se jeden člověk chce pomodlit a druhý chce portrét uprostřed cesty. Trocha ticha a trocha všímavosti pokryje většinu. Dokonalou úklonu nepotřebuješ. Malá úklona, když děkuješ, stačí.

Vlaky, boty a dveře

Ve vlacích a v autobusech lidi nejvíc nesnášejí telefonáty. Tichý rozhovor nevadí. Video se zvukem vadí. Měj telefon na tichém režimu. Ustup a nech lidi vystoupit, než nastoupíš. Přednostní místa jsou pro ty, kdo je potřebují, i když vypadají mladší, než čekáš. Batoh patří před sebe, nebo na polici, ne do cizího obličeje.

• Boty dolů doma, v mnoha restauracích, v chrámových síních a v ryokanu. Otoč je špičkou ke dveřím.
• Toaletní pantofle zůstávají v místnosti s toaletou. Pár na chodbu je jiný pár.
• Ve svatyni je běžné gesto: dvě úklony, dvě tlesknutí a ještě jedna úklona. V chrámech je tišeji: bez tleskání, úklona, někdy kadidlo.
• Ke svatyni jdi po straně. Střed cesty se často nechává volný schválně.
• Hůlky nezapichuj nastojato do misky s rýží a jídlo nepředávej z hůlek na hůlky.
• Spropitné se nedává. Spropitné na tácku dokáže zmást člověka, který ho musí vracet.

Zouvání, ten genkan, je chvíle, kterou návštěvníci často odbudou ve spěchu. Sedni si, zuj se a nahoru vstup už v ponožkách. Když tam leží pantofle, používej je, dokud nápis nebo holý dřevěný oltář neřekne, že jen ponožky. Vpadnout dovnitř v botách z ulice je chyba. Druhá je trčet ve dveřích s kufrem. Projdi a tašku srovnej až za prahem.

Save

Odpadky, fotky a hlasitost

Koše na nárožích skoro nejsou. To není pozvánka nechat láhev na zídce. Odnes ji s sebou. V obytné uličce v noci mluv hlasem, který patří na schody v knihovně. Čtvrti jsou nejdřív domovy a teprve potom kulisa. Stejně to platí v obchodě, kde slouží jeden člověk: pozdrav, nekřič otázku přes místnost a nerozbaluj každý balíček „jen se podívat“.

Když si nezapamatuješ nic jiného, pamatuj vlak a boty. Tichý telefon, nech lidi vystoupit, boty dolů tam, kde to říká schod. Zbytek si přečteš na ceduli, až tam budeš. Japonsko je cedulí plné. Jsou to sepsané zvyky pro každého, kdo se na ně podívá.